PROČ KOLIE ?

Mohla bych popsat spousty řádků, vychválit povahu a oddanost kolie. Nikdy by to však nenahradilo osobní zkušenost. Jednou větou.

Kolie není jen pes je to právoplatný člen rodiny.

 

Pokud přesto chcete alespoň trošku poznat charakter kolie stačí si přečíst těch pář řádků níže.

Soužití s kolií ve své knize nádherně popsal Miroslav Horníček.

Lépe než on, bych to opravdu nedokázala :o)

 

„ Máme tedy psa ……

        Přivezli jsem ho v tašce a bylo rozhodnuto, že se bude jmenovat Hero, což je v jeho případě mužský tvar, tak jak tomu bylo u původního Hera, který byl také skotským ovčákem a patřil Janu Werichovi.

 To byl krásný moudrý pes …

         Jeden odborník mi řekl, že kolii by nechtěl, nedá se prý tak dobře vycvičit jako jiní psi …

         Nevím do jaké míry by bylo možné vycvičit mého psa. Házím mu míč a on mi jej nosí. Hodím mu desetkrát míč a on mi jej devětkrát přinese. Po desáté už ne. Po desátém míči se ani neohlédne a jde jinam. Přestalo ho to bavit. A nebo přinese desátý míč a marně čeká na jedenáctý hod. Přestalo to bavit mě. V takových chvílích se respektujeme a nenutíme jeden druhého k dalším úkonům.

        Vycvičený pes by přinesl třista míčů, a raději by padl vysílením, než by přestal plnit příkazy svého pána. Nemohu se, jako jiní majitelé psů, chlubit tím, že by Hero vykonával přesné a složité pohyby na pouhý pokyn mé ruky a že by poslechl na slovo a slepě.

        Jsem rád. Slepota je vždy tragická – i jako projev kázně

        Ale jsou chvíle, kdy ke mně přijde, bez důvodu, či z důvodu sotva sdělitelným člověku, a sedne si a očima upřenýma do mých očí a kdy mezi námi povstane nějaké sladké a velké tajemství. A toto tajemství trvá a  má trvat, nemůže a nemá být řešeno, otázka je to, otázka bez odpovědi, či otázka , na kterou je milión odpovědí, tak jako na otázku po bytí či nebytí, a není důležitý dar řeči, ani jeji neschopnost, a tehdy jsme spolu tak, jak by měli i lidé být – třeba bez možnosti jakéhokoliv dorozumění, ale s vyloučením každého nedorozumění. Jsme spolu.

 

                                                                        Miroslav Horníček

                                                        Kniha „ Dobře utajené housle “